V poslední době sleduji na Facebooku určité věci, které by zasluhovaly komentář. Zaujaly mne profesní skupiny, a v nich někteří lidé, kteří doslova sbírají kontakty, budují si svůj osobní brand nebo manipulují. Tímto textem chci popsat chování ve dvou vybraných profesně zaměřených skupinách a i to, proč vám můžou být k užitku. V jedné z nich jsem adminem = správcem (Práce u divadla a pro jiné tvůrčí akce) a druhou sleduji (Práce ve filmu, televizi, v postprodukci). První zmiňovaná má nyní přes 3 400 členů, zatímco dříve vzniklá skupina Práce ve filmu, televizi, v postprodukci jich má více jak 25 000. Do této větší skupiny se denně snaží přijít zhruba 100 lidí, z toho několik admin vyhodí po vložení prvního spamu, nebo jejich žádost vůbec nepřijme, pokud jsou již známí v ostatních skupinách svými spamovými pokusy. Obě skupiny slouží k setkávání amatérů s profesionály za účelem pracovního uplatnění, získání kontaktů a předávání rad a zkušeností.
Konkrétněji:
- Sdílení povědomí o tom, co se děje v oborech kolem médií.
- Nacházení okamžitých pracovních příležitostí nebo řešení profesních otázek.
- Možnost pochopení reálné situace na trhu práce a možnost emancipace jednotlivců při hledání zcela nových pracovních příležitostí.
- Získání zpětné vazby od profesních kolegů, anebo alespoň od lidí, kteří rozumí podobné práci.
Práci zde nabízí, ale i hledají produkční, režiséři, kameramani, střihači, maskéři a další tvůrci. Podle toho, jaký příspěvek uživatel publikuje, takové čtenáře přitáhne – čím odbornější, tím více znalců se k němu vyjádří. Logické pak je, že na jednodušeji napsaný status zareaguje masa, většinou opravující gramatiku nebo formu. Lidé od řemesla tyto nepovedené žádosti o práci a následné diskuze ignorují. Průměrný příspěvek zapadne. Název větší skupiny přitahuje i dost lidí, kteří si chtějí „prostě jen zahrát ve filmu“, avšak čím je skupina větší, objevuje se v ní nejen více spamu, pracovních nabídek, ale také více tro(t)llů. Ti všichni touží po pozornosti, a podle toho také vypadají jejich příspěvky.
„hledampraci v reklame nebo na komars k nejakemunataceni jsem nezkuseny ale spolecenskytip .“
Pokud se ve skupině v minulosti objevil vyloženě závadný příspěvek, členové ho povětšinou adminovi nenahlásili/neoznačili za spam (vpravo nahoře šipkou), ale raději ho okomentovali, aby na sebe přitáhli pozornost. Z tohoto důvodu se admini rozhodli k systému schvalování každého příspěvku vloženého na zeď. A po sérii zahlcujících spamových výpadů ve filmové skupině, rozpoutaných a vygradovaných jednou členkou, přibyly ve skupinách připnuté popisky s pravidly, admini změnili nastavení na uzavřenou, a rovněž došlo k tomu, že jakmile se nyní objeví náznak spamu, trollingu (nikoli názoru), admini volí okamžité vyhození ze skupiny a blokaci.
Na druhou stranu, mnohdy v reálu bez problému společenští lidé neumí přirozeně komunikovat prostřednictvím sociálních sítí. I tito v běžném životě příjemní, úspěšní profesionálové v oboru mají problém, vyjádřit se srozumitelně, aby je ostatní členové pochopili. Často jim chybí i dostatek sebereflexe, neochota vidět chyby nebo neschopnost pochopit, že lze (u)dělat něco i ve veřejném zájmu, než pouze v osobním. Skupina je pak prostor, ve kterém se předpokládá spolupracující atmosféra, ne strohý individualismus. Ve skupině Práce ve filmu, televizi, v postprodukci se tak stává, že negativní exces některého z členů (jak ve filmovém průmyslu, tak ve skupině) na příštích pár měsíců kvalitativně ovlivní úroveň příspěvků celé skupiny, neboť se pohaněný/poražený člen snaží svými komentáři radit ostatním, méně profesně/informačně zdatným a zpět získat svou dobrou reputaci.
Člověk jako lovec (talentů) a sběrač (kontaktů)
(Nejen) mezi umělci koluje poučení: „Udělej si známé“. A veřejným tajemstvím je, že… na tom fungují obě skupiny. Kdo to pochopil, má známé. Kdo má známé, má práci. Udělat si známé ve skupinách lze vícero způsoby. První, nepříliš povedený je, „přidat si“ daného člověka do Fb přátel. Tohle většinou dělají lidé, kteří již ve svém oboru něco dokázali (nebo si to myslí). Cíleně si tak vytváří okruh známých, který jim může být časem k užitku. Tito lidé Vám nenapíší hned po přijetí, většinou po čase, a to až Vás ONI potřebují.
Další způsob je ten, že Vám prvně napíší soukromou zprávu, a to už s konkrétní nabídkou práce (či spíše konkurzem) nebo také s žádostí o radu. A do třetice, patrně ideální způsob je vyvolat u personalisty, režiséra, kameramana atd. zájem, aby Vás kontaktoval sám. Jak? Stačí dotyčnému „lajknout“ status, komentář, a pro pokročilé uživatele mozkových závitů je přínosné vypudit ze své hlavy něco, čemu se říká myšlenka, pokud možno chytrá, a vložit ji do svého komentáře, statusu. S tím souvisí i manipulace ve Fb skupinách. Stačí o sobě napsat, že jste režisér, produkční, z reklamy a čtenáři příspěvku Vám to „sežerou“ (lidi v oboru však více méně už ne). To, že dotyčný „mlží“, lze poznat podle toho, že prakticky v každém komentáři pod příspěvkem (obvykle ne pod svým) sdělí: „to u nás v reklamce…“, případně nabídne roli ve snímku (i člověku, který je na Fb pod neidentifikovatelnou přezdívkou, bez své fotografie a vyplněného profilu). Z dalších komentářů (z různých dat) se totiž obvykle dočteme o jejich metamorfózně fantastickém cimrmanovském pracovním uplatnění. Je jasné, že tito lidé, kteří nabízejí práci, ji sami potřebují. Paradoxně nebezpečnější jsou lidé, jejichž totožnost je ověřitelná. Výjimečně se stane, že se ve skupině objeví člověk, který má osvojené metody, které ostatní účastníky debaty nechají přinejmenším v rozpacích. Tento člověk má v diskuzi obvykle nepřiměřené až agresivní výpady na svého oponenta. Je zajímavé, že nekomunikuje s ním, ale argumentuje přihlížejícímu publiku. Eliminuje soupeře. Poté se na scéně zpravidla objevuje jedinec, který se slabšího (oponenta) zastane. Na toho přenese agresor pozornost a (všechny) jeho statusy mu lajkuje, čímž obhajujícího znejistí ve svých argumentech a dá mu tak důležitý pocit porozumění. Jakmile získá na svou stranu obhájce eliminovaného soupeře, v diskuzi vyhrál. Přesně na tuto modelovou situaci sedí slova Marka Twaina: „Nikdy se nepři s bláznem, diváci nepoznají rozdíl“.
Selfpromotion na sociálních sítích se však týká i samotných adminů. Například zakládající admin filmové skupiny je znám zejména poslední zmiňovanou skupinou, ale i založením a udržováním celé řady dalších. Motivace všech adminů však často není tak vysvětlená jako jeho, například jedna umělkyně si masivně dávala do Fb přátel jen lidi s nemalým vlivem a následně je přidala do své nově založené skupiny. Její nepřirozený zrod dokazuje i to, že vznikla přes noc a druhý den už měla něco přes 600 členů. Jako admin může, pokud chce, být na očích, kdyby se pro ni naskytla práce v oboru, což je pravděpodobné, vzhledem k osazenstvu. Potíž její skupiny je ten, že funkčně (pro náhodné členy) stagnuje. Pro růst a myšlenkový vývoj skupiny je naprosto klíčová metoda „rozkecání“ a prvního zahlcení novým obsahem, který zde absentuje. Další možností je, že se vytvoří skupina za účelem hledání spolupracovníků, a když se najde, tak upadne, či se stalo, že jedinec požádal o přidání mezi ostatní adminy, a pak je smazal a zablokoval.
Tímto popisem fungování vybraných profesních skupin na Facebooku jsem nastínila pracovní možnosti, které nabízí, a jichž se může jejím členům dostat, pokud pochopí systém, způsob komunikace a dokáží ho využít ke svému prospěchu. Sociální strategie ve skupinách by tedy měly člověku pomoct, většinou profesně, a proto jich využívá. Otázkou tedy je jejich hranice zneužití a manipulace.
Foto: Ilja Hubálek Design|Photo, na fotografiích: Josef Rarach